vdechni


promiň, mám před obličejem záclonu

igelitovou a asi dva roky tančím v představě skoro až vnitřního děsu
co by ten igelit rád vdechl



a byl to asi obranný mechanismus,
co ti
pár

modřin udělal i slovem

...


úplně to nechápu, ale asi jsem se vymotala ven.

stavitelé mých snů mají noční můry
pořád..

jen zubama už neskřípu já.
tak promiň.


 jako školní práci a krmil mě do toho bonbóny